Bílá 143 | 739 15 Bílá v Beskydech | +420 725 222 113

Za kulturou

Dřevěné kostely v Beskydech

Kostel svatého Bedřicha – Bílá
Dřevěný kostel byl postaven v sedmdesátých letech 19. století podle plánu stavitele Antonína Kybasty z vůle olomouckého kardinála Fridricha Landráta, podle kterého bylo zvoleno také zasvěcení. Architektura kostela se vymyká obvyklým tvarům jiných beskydských dřevěných kostelů. Vysoká a štíhlá věž připomíná severskou architekturu. Rovněž složitě členěná střecha včetně zalámovaného půdorysu dokládá nejen odvážný přístup navrženého řešení, ale také zručnost zdejších řemeslníků, kteří se s ním dovedli při stavbě vyrovnat.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kostel svatého Bedřicha – Bílá

Kaple svatého Cyrila a Metoděje – Bílá, Hlavatá
Kaple, ačkoliv se řadí do skupiny typických beskydských dřevěných lidových staveb s náboženskou tématikou, byla postavena poměrně nedávno. Slavnostní vysvěcení se konalo 21. 9. 1924.
Celá kaple svou architekturou již na první pohled budí dojem velké podobnosti s ostatními lidovými stavbami jež byly projektovány či inspirovány tvorbou známého architekta Dušana Jurkoviče. Jako příklad lze jmenovat turistické útulny Libušín a Maměnka na Pustevnách, drobnou dřevěnou kapli a studánku na Horní Čeladné nebo dřevěnou zvoničku v Trojanovicích – Bystrém. 
Podobně jako na těchto stavbách se i zde snoubí klasické prvky beskydské lidové architektury s prvky doznívající secese a ornamentálních prvků s barevným kontrastem některých detailů. Zasvěcení sv. Cyrilu a Metodějovi odpovídá i velmi zdařilá vitráž zadního okna kaple, která oba dva věrozvěsty vyobrazuje. Okolí kaple je po celý rok volně přístupné, kaple samotná však přístupná není.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kaple svatého Cyrila a Metoděje – Bílá, Hlavatá

Kostel Panny Marie, pomocnice křesťanů – Gruň
V roce 1886 získal frýdecký arcikněz a děkan P. Karel Findinski povolení kácet v lese na Gruni dřevo na stavbu kostela na Gruni a o rok později byly položeny kamenné základy. Stavební návrh zpracoval frýdecký stavitel Heinrich a vlastní stavbu vedl frýdecký tesařský mistr Stanislav Pětroš. Stavba probíhala v letech 1890 – 1891. Oba zvony dodala firma Hilcer z Vídně. Zvony byly zasvěceny Panně Marii a svatému Filipovi, a to dne 1. října 1891 frýdeckým farářem kníže-biskupským komisařem Karlem Findinskim. Oltář a kazatelnu vyřezal řezbář Gavlas ze Sedlišť a jejich pozlacení provedl známý frýdecký pozlacovač Menšík. V nadstavci oltáře je obraz Panny Marie, pomocnice křesťanů, od frýdeckého malíře Vaška. V prostředním výklenku oltáře je plastika Dobrého pastýře, vyřezaná řezbářem Riefeserem z tyrolského Grödenu, vedle něj jsou plastiky svatého Filipa a svatého Jana Nepomuckého. Kostel byl slavnostně posvěcen dne 11. října 1891 a první mše svaté zde sloužil tamní farář P. Antonín Nogol.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kostel Panny Marie, pomocnice křesťanů – Gruň

Kostel svatého Prokopa a svaté Barbory – Kunčice pod Ondřejníkem
Netradiční a ve srovnání s ostatními dřevěnými kostely v Pobeskydí poněkud exoticky působící kostel sv. Prokopa a sv. Barbory se nachází cca 1 km od železniční stanice směrem z Kunčic pod Ondřejníkem na Čeladnou.  Zvláštnost jeho architektury je úzce spjata s jeho původem. Podobně jako některé jiné kostely (např. dřevěný kostel v Blansku) pochází ze Zakarpatské Rusi a k nám byl převezen v období tzv. první republiky. Až do konce 20-tých let stával dnešní kunčický kostel v obci Hliňance a byl zasvěcen sv. Archandělu Michaelu. Toho roku jej v poměrně zchátralém stavu zakoupil ředitel Báňské a hutní společnosti v Ostravě Ing. Šebela a nechal jej převést do svého letního sídla Velkých Kunčic, jak se tehdy Kunčice pod Ondřejníkem jmenovaly. Původně pravoslavný kostel z přelomu 17. a 18. století tak byl opraven a přesvěcen v r. 1931 do dnešní podoby. První slavnostní mše se zde konala u příležitosti sňatku Šebelovy dcery s hrabětem Larisch-Monichem.Pohnutá historie pokračovala i v 80-tých a 90-tých letech. Trámy dřevěné podlahy, které nebyly položeny na podezdívku, postupně prohnívaly až se budova dostala narušením statiky do havarijního stavu. Obětavosti místních řemeslníků byl však kostel opět opraven a tentokrát i dostatečně odizolován a podezděn. V prvé polovině 90-tých let byl kostel (dodejme jako např. i kostel na Prašivé) vykraden. Zcizen byl např. historicky hodnotný obraz patronů kostela z konce minulého století nebo kříž se zpodobněním ukřižovaného Krista. Na hlavním oltáři visí obraz sv. Prokopa a sv. Barbory, kterým je kostel zasvěcen. Bohatě je vyřezávaný ikonostas se třemi vchody, uprostřed s tzv. carskými vraty. Kostelíku dominují tři stupňovité věže. Obvod lodi tvoří ochoz s vyřezávanými sloupky.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory – Kunčice p. O.

Kostel Panny Marie Sněžné – Velké Karlovice
První mše svatá se v novém chrámu konala 15. srpna 1754, poté byl 21. srpna kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Toho dne se také slavila první pouť, a to až do roku 1811. Poté byla přeložena na neděli po 5. srpnu (svátek Pynny Marie Sněžné), což platí dodnes. V roce 1755 zde byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, od roku 1784 byl samostatný. Od roku 1843 měla již obec svého faráře. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, a to jak stěny, tak lavice. Před rokem 1900 byl celý kostel vymalován bílou olejovou barvou. Původní oltář byl v roce 1894 nahrazen současným (podoba původního barokního oltáře je vidět na stěně vedle bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého). V roce 1946 bylo v kostele instalováno elektrické osvětlení. Elektřina přitom byla zavedena i do skleněných lustrů, které kostelu v roce 1892 daroval žid, majitel několika skláren na Valašsku, Slaomon Reich.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kostel Panny Marie Sněžné – Velké Karlovice

Kaple svatého Cyrila a Metoděje – Trojanovice, Radhošť
5. července 1896 byl vysvěcen základní kámen radhošťské kaple. Dokončenou kapli vysvětil 11. září 1898 olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. Architekt Skibinský navrhl stavbu kaple ve stylu byzantských staveb, aby tak symbolizoval byzantský původ obou světců. Kaple byla ozdobena mramorovým cyrilometodějským oltářem sochaře Neumanna z Kroměříže a v roce 1904 v ní byl postaven pravý boční oltář pro obraz Liebscherovy Valašské Madony. Originál obrazu je v současnosti nahrazen kopií malíře Otakara Pavlovského. V protilehlém oltáři byl zavěšen obraz Piety ( zobrazení truchlící Panny Marie s tělem pána Ježíše Krista na klíně po sněti z kříže ). Mozaiky v osmi oknech zobrazují výjevy ze života Cyrila a Metoděje, dále sv. Hedviku, sv. Ludmilu, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.  Touhu po sjednocení křesťanů západního a východního obřadu symbolizuje nápis nad vchodem do kaple “Milujte se, Slované, a sjednoťte se u víře, kterou zde hlásali svátí Cyril a Metoděj”. V srpnu 1906 přijel na Radhošť nástupce arcibiskupa Kohna František Bauer, jenž se později podílel na zřízení silnice z Frenštátu na Pustevny. V roce 1911 mu za to byla odhalena pamětní deska tak zvané “Knížecí cesty”.  K rozsáhlé rekonstrukci kaple došlo v letech 1924 -1926. Stavební úpravy řídil rožnovský stavitel František Bayer a podíleli se na nich tesaři pod vedením mistra Michala Fabiána ze Zubří.  Kapli omítli, obložili šindelem a potom přistavěli zvonici v řecko-uniatském stylu. Přestavba byla provedena z důvodu neustálého zatékání a nedostatečné údržby za první světové války. Poslední obnovu zažila kaple v roce 2000, kdy byla zrekonstruována celá zvonice. Vše řídil spolek Matice radhošťská, která se o kapli stará od jejího vysvěcení v roce 1898.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Kaple sv. Cyrila a Metoděje – Radhošť

Poutní místo Živčáková – Turzovka, Korňa

Na hoře Živčáková se na svátek Nejsvětejší Trojice 1. června 1958 zjevila Matúšovi Lašutovi Panna Marie. Během dalších let zažili zjevení další poutníci a poblíž vykopali několik léčivých pramenů. V roce 2008, po padesáti letech od prvního zjevení, byla Živčáková prohlášena za mariánské poutní místo. 
Skupinové poutě na horu se konají v dubnu, srpnu a říjnu. Z Korně a Turzovky vedou křížové cesty ke kapli Panny Marie. V říjnu 2015 byla dokončena stavba chrámu Panny Marie Matky Církve, jenž pojme přes 3000 poutníků.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Živčáková – poutní místo

Živčáková – poutní místo

Valašské muzeum v přírodě (Skanzen) – Rožnov pod Radhoštěm

Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm je největší a nejstaršího skanzen ve střední Evropě. Skanzen tvoří čtyři části – Dřevěné městečko, Mlýnská dolina, Valašská dědina a Pustevny. Nejnavštěvovanější částí Skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm je dřevěné městečko, které vzniklo přenesením původních valašských staveb z rožnovského náměstí. Reprezentuje tak tradiční architekturu Beskydska. Nedaleko leží i další část nazvaná Mlýnská dolina.

Trasa:
Aktuální informace: zde

Valašské muzeum v přírodě

Hrad Hukvaldy – Hukvaldy

Jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů v České republice, již od 19. století místo častých turistických výletů. Název hradu je odvozen od jména porýnského hraběcího rodu Hückeswagenů, jehož příslušník Arnold obdržel někdy v letech 1228 – 1235 v léno hrad Jičín /dnešní Starý Jičín/ s rozsáhlým územím.
Zakladatelem hradu Hukvaldy byl však pravděpodobně až Arnoldův vnuk Jindřich. Brzy po svém založení se Hukvaldy staly součástí majetku olomouckých biskupů. Vedle pevnostního charakteru měl hrad význam také jako správní sídlo rozsáhlého panství.
Když byly v roce 1760 byty a kanceláře úřednictva přeneseny z hradu do podhradí, hukvaldský hrad se začal měnit v ruinu, která byla využívána hlavně jako levný zdroj stavebního kamene.
Nové využití hradu započalo v 19. století s rozvojem „turistického ruchu“. Velký zájem lidí o hrad vedl ke snahám tuto památku zachovat také pro další generace a využít ji jako centrum kulturního dění, což se také podařilo.
Nejvýraznější osobností, která je spojena s hradem Hukvaldy, byl hudební skladatel Leoš Janáček.

Okolí hradu tvoří Obora Hukvaldy:
Starobylá obora se nachází kolem zříceniny hradu Hukvaldy a jeho blízkého okolí o rozloze 440ha. Velmi členitý terén s nadmořskou výškou od 320 m do 600m vytváří s 280 let starými převážně bukovými porosty protkanými, starými alejemi lip, jírovců, dubů a solitérů různých dřevin jedinečný přírodní útvar v podhůří Beskyd, který byl částečně vyhlášen (220ha) Evropsky významnou lokalitou. Díky nepřerušené kontinuitě starých stromů, ponechaných dutých solitérů a jedinečného prostředí přírodě blízké nachází zde své přirozené podmínky evropsky významní živočichové. V oboře je chován muflon obecný, daněk skvrnitý a prase divoké. Dále se v areálu můžete setkat se zajícem polním, veverkou obecnou, kunou skalní, kunou lesní, tchořem tmavým, liškou obecnou, jezevcem, lasicí kolčavou, lasicí hranostajem a vydrou říční. V korunách a dutinách stromů hnízdí čáp černý, káně lesní, jestřáb lesní krahujec obecný, krkavec velký holub doupňák, holub hřivnáč, datel černý, žluna zelena, sojka obecná, různé druhy sov a zpěvného ptactva. Neodmyslitelnou součástí obory díky několika pramenům kvalitní vody je pstruhové a rybniční hospodářství.

Umístění v mapy.cz: zde
Aktuální informace: zde

Zřícenina hradu Hukvaldy

Obora Hukvaldy